Řešení základů problematiky koroze a ochrany kovů proti korozi patří do oblasti aplikovaného výzkumu a vývoje. Základní poznatky čerpá tento obor z řady vědních disciplín, jako je fyzika, obecná chemie, metalurgie, makromolekulární chemie, anorganická chemie a řada dalších. Nevýhoda oboru ochrany kovů proti korozi spočívá v tom, že nepracuje pouze pro jeden konkrétní technický výrobní obor. Ochranu proti korozi potřebují prakticky všechny průmyslové a i neprůmyslové obory, jako je např. i ochrana památkových objektů. Tento nedostatek se výrazně projevuje zejména při současném způsobu financování aplikovaného výzkumu a vývoje. Ruku v ruce s technickým pokrokem jdou i korozní problémy. Technický pokrok vede k vývoji nových technologií a technologických prostředí, výkony strojů se zvyšují uplatněním vyšších provozních parametrů a nových, většinou agresivních médií. Vzhledem k tomu, že koroze kovů vážně postihuje různé oblasti průmyslového rozvoje a působí značné škody, věnují státní orgány v průmyslových zemích problémům spojeným s korozi a zejména s ochranou proti korozi značnou pozornost.
Koroze, čili oxidace kovů, je přirozená, ale pro majitele kovových věcí nepříjemná a většinou nežádoucí, tedy až na výjimky. Nejběžnější korozí, respektive její formou, je rez. A právě ta se tvoří na kovech železných, nejčastěji na konstrukční oceli. Ale i železném nářadí, kovaných plotech apod. Oxidace železa postupně pokračuje až do naprostého rozpadnutí kovových předmětů. Zatímco koroze neželezných kovů (např. hliník, zinek, měď, bronz, mosaz a stříbro) probíhá jen na povrchu, jelikož vytvořená vrstva oxidů kovu funguje jako bariéra proti další oxidaci. U těchto kovů je oxidace (koroze) naopak často žádoucí, čímž se zbavíme povinnosti dalších povrchových úprav. Např. měděné střechy a okapy (tyrkysová až zelená patina), případně střechy titanzinkové. Sloučeniny kovu s kyslíkem mají v těchto případech dokonce některé fyzikální vlastnosti mnohem lepší než samotný kov! Třeba v případě mědi sloučenina obsahuje měď, kyslík, síru, ale i jiné příměsi. Záleží na konkrétním složení atmosféry v dané lokalitě.
Rez je červenohnědý povlak, který se tvoří na povrchu železných a ocelových předmětů. Povlak tvoří hydratovaný oxid železitý, který vzniká účinkem vlhkého prostředí a kyslíku. Proces vzniku rzi se nazývá rezavění a je to druh koroze. Rez je porézní a postupně opadává, takže znovu odhaluje čerstvý povrch. Rezavění železa tak pokračuje do hloubky a může ocelové předměty i konstrukce úplně zničit.
Průmyslově se koroze odstraňuje máčením kovů v různých kyselinách, doma však pro nás bude nejdostupnější odstraňování mechanické. Vhodné nástroje se pak liší v závislosti na stupni probíhající koroze, především pak jejich hrubost. Rez železných kovů jde dosti do hloubky a pokud chceme kov nejen zbavit koroze, ale i důkladně vyhladit, je třeba vybrousit i část oceli. Používají se proto hrubovací a brusné kotouče a jejich abrazivnost se postupně snižuje.
U neželezných kovů není zpravidla třeba korozi odstraňovat. Tenká vrstva oxidu je stejnoměrná, pokud ji však chceme odstranit, nemusíme již výrazně zasahovat do kovu, který vrstva oxidu chrání. V tomto případě jsou nejlepší brusná rouna z netkané textilie, na jejíchž vláknech bylo při výrobě naneseno jemné abrazivo (brusný materiál). Brusná rouna ubírají materiál šetrně a zároveň leští povrch. Toto brusivo si lze pořídit v podobě archů určených k ruční práci nebo kotoučů se suchým zipem pro vrtačku či úhlovou brusku. Pokud chceme povrch opracovat opravdu rovnoměrně, lze si pořídit brusné válce. Ty malé se stopkou jsou určené pro vrtačky, ty větší upevníme pomocí speciálního unášeče k úhlové brusce. Použít lze také kartáče s vlákny z plastu či kovu (např. drátěné kartáče s ocelovými nebo mosaznými drátky). I kartáče lze pořídit také pro vrtačku a úhlovou brusku. Kartáče s plastovými vlákny jsou šetrnější, nejagresivnější jsou drátky ocelové, které jsou spojené do copánků. Kartáče mají skvělou vlastnost – dovedou totiž proniknout i do prohlubní, aniž by ubíraly kovový podklad, povrch ovšem nebude hladký.
Další možnou metodou je využití stlačeného vzduchu a abraziva spolu s vodou či bez vody, hovoříme o takzvaném pískování. Potřebujeme výkonný kompresor a injektorovou pistoli nebo tlakovou nádobu. Jelikož nejdražší položkou je v tomto případě kompresor, vyplatí se zapůjčení zařízení. Lepší je tryskání korozí napadeného kovu za mokra, tedy s pomocí vody, jelikož to výrazně sníží prašnost. Ovšem přítomnost vody je možná jen v určitých případech. Pískovat lze též bez písku, čili pomocí korundu či ocelové drti. Vždy ale platí, že ne každé abrazivum je vhodné pro všechna pískovací zařízení a pro všechny povrchy.
Jak konzervovat povrchy kovů
Kromě průmyslových postupů konzervace se nabízí řada způsobů, které jsou dostupné pro každého kutila. Na prvním místě jsou a vždy budou speciální nátěrové hmoty (krycí či transparentní). Ty brání korozi chemicky, jelikož obsahují inhibitory koroze, případně bariérově (vytvoří vrstvu, kterou nepronikne vzdušný kyslík). Často jde dokonce o kombinaci obou způsobů. Pokud dodržíme technologický postup (odmaštění povrchu, správné ředění nátěru, nanášení a nanesení dostatečné tloušťky materiálu). Použít lze také prostředky, jež vytvoří na povrchu kovů ochranný film, který odpuzuje vlhkost.
Adhezní mechanismus ochrany je do určitého stupně účinnosti vlastní prakticky všem nátěrovým systémům. Současný vývoj zaměřený na plné využití tohoto mechanismu ochrany je orientován na studium velmi tenkých ochranných vrstev, jejichž tloušťky jsou nesrovnatelně menší než tloušťky uvedených nátěrových systémů. Tyto tenké vrstvy plní zároveň i funkci bariérového mechanismu ochrany.
KONVERTOR RZI - ADHEZNÍ MŮSTEK - 2v1 - HET Soldecol RODEXOL - Blokátor koroze železných podkladů a adhezní můstek na Zn-povrchy.
Popis:
Konvertor rzi je primárně určen k chemické stabilizaci koroze železných povrchů a k současnému vytvoření pružné ochranné vrstvy. Jedná se o alternativu k mechanickému způsobu čištění povrchu, který není v některých případech možné provádět. Takto vzniklý nátěrový film je vhodným podkladem pro následné vrstvy nátěrového systému. Doporučeným vrchním nátěrem je např. výrobek SOLDECOL PUR SG. Při této kombinaci se docílí silného ochranného efektu. Takto zhotovený nátěr je vhodný pro vnitřní i venkovní prostředí.
Typickým použitím jsou údržbové systémy ve stavebnictví, průmyslu, dále hobby aplikace při renovacích starých kovových předmětů, dopravních prostředků, klempířských prvků atd.
Druhou neméně významnou funkcí výrobku je funkce adhezního můstku na zinkované typy povrchů, případně zinkované povrchy lokálně zasažené korozí vč. zbytků původních přilnavých nátěrových systémů (tzn. univerzální sjednocující nátěr).
Použití nachází i v prvovýrobě a při speciálních aplikacích s nemožností tryskání nebo pro zajištění lepších adhezních parametrů.
Alternativně lze výrobek použít samostatně na korozí zasažené povrchy jako uzavírací a stabilizující vrstva s dekorační funkcí (vytvoření černé pololesklé "patiny"). V tomto případě se však předpokládá pouze interiérové použití. Samostatně není doporučeno vystavovat film intenzívní UV expozici a dlouhodobé vlhkosti.
Přednosti:
stabilizace koroze
adhezní můstek pro Zn-povrchy
silný ochranný efekt
univerzální sjednocující nátěr
extrémně nízká hodnota toxicity
neobsahuje žádné kyseliny fosforu, olovo ani další těžké kovy
Odstín: polotransparentní, po reakci s korozními produkty, částečně i železem, vytváří tmavě zbarvený film, nelze pigmentovat
Ředidlo: neředí se k čištění aplikačních pomůcek se používá voda
Vydatnost: cca 13 m2/ l v jedné vrstvě (30 μm zaschlého filmu, beze ztrát)
Doba zasychání: max. 24 hodiny při 23 °C a 60% relativní vlhkosti vzduchu
Nanášení: doporučeným způsobem aplikace je natírání štětcem nebo válečkování. Aplikaci vzduchovým stříkáním
Podklad: soudržný, bez mechanických nečistot, bez nepřilnavé koroze, bez olejů a tuků. Vhodným mechanickým způsobem předúpravy, pokud to je možné, může být okartáčování povrchu či oklepání nesoudržných vrstev. U neželezných kovů (pozink) je důležité odmaštění a odstranění nepřilnavých nečistot.
Příprava nátěrové hmoty před použitím: přípravek je nutné řádně promíchat. Výrobek je již dodáván v aplikačním stavu, neředí se. V této konzistenci je zabezpečena dostatečná penetrace do podkladu (korozní produkty).
Aplikační postupy:
Upozornění: chraňte před potřísněním povrchy, které jsou citlivé na nízké pH (vysoká kyselost) a mohou být tímto přípravkem poleptány (např. cín, hliník a jeho slitiny).
Nátěry železných kovů
Po provedené předúpravě (viz odstavec „Podklad“) a v případě korozí zasažených povrchů se nátěrová hmota vtírá nejlépe štětcem do podkladu. Cílem tohoto kroku je maximální penetrace a smočení substrátu. Po mechanickém zavadnutí (zpravidla 10 – 15 min) lze postup opakovat. Nanáší se ve 2 – 3 vrstvách. Konečný film musí být celistvý. Při kombinaci s vrchní barvou SOLDECOL PUR SG musí být film dostatečně proschnutý (min. 24 hod). SOLDECOL PUR SG se nanáší minimálně ve dvou vrstvách a v celkové tloušťce min. 80 μm DFT.
Vrchní polyuretanovou barvu není nutné aplikovat, pokud je film určen do interiéru a zůstává žádoucí černé nesourodé zbarvení povrchu (lokálně s namodralým nádechem).
Nátěry neželezných kovů (pozink)
Po provedené předúpravě (starší pozink) se zpravidla nanáší ve funkci adhezního můstku. V tomto případě je vhodným způsobem aplikace válečkování (alternativně stříkání, viz odstavec "Nanášení"). Cílem aplikace je nanesení souvislé vrstvy o celkové tloušťce 20 – 30 μm DFT v 1 – 2 vrstvách. Časový interval mezi vrstvami je závislý na rychlosti zavadnutí (zpravidla do 10 – 15 min). Po 24 hod lze aplikovat krycí film tvořený nátěrovou hmotou SOLDECOL PUR SG (obdobně jako u nátěrů železných kovů).
Při nátěrech nových pozinkovaných povrchů musí být před aplikací nátěrové hmoty povrch zbaven nečistot, mastnoty a korozních produktů, příp. produktů ze zinkovací lázně.
Dále se postupuje stejným způsobem, jako u starších zinkovaných povrchů.
Přetírání starých nátěrů
Aplikace na původní nátěrové systémy se nepředpokládá. Pokud se aplikace provádí na korozí zasažené povrchy se zbytky původních nátěrových systémů, platí obecné podmínky na předúpravu povrchu. Tzn. odstranění nepřilnavých částic a zbavení povrchu mastnoty.