Malování a lakování patří mezi činnosti, provozované na chatách a chalupách poměrně často. K dobrému výsledku přispívá mimo aspoň malé dávky šikovnosti i dodržení správného technického postupu, použití kvalitní barvy a také vhodného štětce, štětky a válečku. Ať už jste začátečník nebo pokročilý malíř profesionál, vyznat se ve velikostech a tvarech štětců je opravdu pěkná fuška. Dlouhé, krátké, ploché, kulaté, tlusté, tenké, kdo si to má všechno pamatovat? Pak se nejednou stává, že váháte, zkoušíte a nakupujete pouze na základě pocitu. Použití různých druhů nátěrových materiálů i technik práce vyžaduje odlišné štětce, lišící se konstrukcí i použitými štětinami.
Štětiny- Nejčastěji se používají tříděné prasečí štětiny z Číny, která je jejich monopolním dodavatelem pro celý svět. Polodivocí vepři jsou chováni v horských a podhorských oblastech, drsné přírodní podmínky ovlivňují délku jejich štětin. Světlé a černé čínské štětiny mají velmi měkké špičky, vhodné především pro laky ze syntetických pryskyřic. Šedé čínské štětiny jsou mírně silnější, a proto vyhovují především latexovým a disperzním barvám. Kombinace přírodních a syntetických štětin se hodí pro akrylové barvy a lazury. Savost přírodních štětin je totiž doplněna stabilitou štětin syntetických. Novinkou posledních let jsou “univerzální” štětce, vhodné pro všechny nátěrové hmoty. K jejich výrobě se používá směs vláken s obchodním názvem Chinex. Vlákna pojmou až o 15 % více barvy než klasické přírodní štětiny a především při natírání akrylovými barvami lze s nimi dosáhnout špičkových výsledků. Dobře se udržují (po jejich vyčištění na štětinách nezůstanou prakticky žádné zbytky barev) a mají dlouhou životnost. K výrobě menších štětců se používají koňské žíně nebo vlas z hovězího dobytka, na malé štětečky pro speciální práce (pro umělce) pak jemné kuní či veverčí chlupy. Ani “umělé” hmoty nezůstaly stranou zájmu výrobců. Pro aplikaci některých zvláštních barev se vyrábějí štětce s nylonovými, polyesterovými, polypropylenovými, polyvinylchloridovými a jinými vlákny. Jejich typických vlastností (stabilita, vlákno se netřepí) s výhodou využívají písmomalíři, ale i “klasičtí” malíři.
Plochý nebo kulatý?
To je otázka. Spolehlivou odpověď dá snad jen zkušenost uživatele. Pravděpodobně nejstarším tvarem štětce je kulatý profil. Pojme větší množství barvy či laku, vytvořená plocha je pravidelná a dobře se slévá. Obdobné vlastnosti mají i štětce oválného tvaru. Kvalitní kulatý štětec se pozná nejen podle vlákna, ale i podle zabudované “komory” na zásobu barvy (uprostřed mezi vlákny je korek, dřevo, lepenková vložka). Umožňuje nabrat a rozetřít dostatečné množství barvy. Pro malířské a lakýrnické práce menšího rozsahu, tedy pro takové, jaké děláme doma či na chalupě, jsou vhodné štětce ploché. Jejich relativní nevýhodou je, že se při práci musí častěji namáčet do barvy či laku.
Jaký štětec si vybrat
Pokud se věnujete malování a lakování pravidelněji, doporučujeme vybavit dílnu nejméně následujícími druhy štětců: Základní pomůckou je malířská štětka, s kulatým nebo plochým profilem. Pokud malujete častěji, doporučujeme malířskou profesionální štětku s kulatým profilem. Práce s ní je perfektní, stejně jako výsledek. Zednickou štětku využijete například při “očistě” sklepa vápnem nebo při opravách omítek. Kulatý štětec o průměru 15 mm je vhodný pro lakování drobných předmětů, s průměrem 20 – 25 mm doporučujeme pro lakování oken a menších kusů nábytku, například židlí, štětec s průměrem 30 – 45 mm využijeme při lakování větších ploch, například podlahy, nábytku, dveří, dřevěného ostění chat a chalup. Předností kulatých štětců je možnost jejich univerzálního použití. Aby dobře fungovaly, je vhodné upravit je podvázáním (aby nerozstřikovaly barvu) a obroušením. Ploché štětce se zpravidla vyrábějí v šířích 1″, 1,5″, 2″ a 3″ (palce). Užíváme je podobně jako štětce kulaté – užší na malé a širší na velké plochy. Výhodou je, že se nemusí podvazovat, stačí je lehce přebrousit na skelném papíře. Zpravidla jsou i levnější než štětce kulaté. Nápad vyrábět ploché štětce vznikl v USA a i proto se jim říká štětce americké. Jejich rozměry jsou dosud uváděny převážně v palcích, ale výjimkou už nejsou ani rozměry udávané v milimetrech. Někteří výrobci uvádějí tloušťku štětce v mm a šířku v palcích. Jeden palec (1″) je zhruba 25 mm. Lyonský štětec má delší násadu a malý průměr (šíři). Vyrábí se zploštělý i kulatý. Používá se při natírání malých a méně přístupných ploch a na dokončení nátěrů. Zárohák je užitečný pro nátěry méně přístupných míst. Je to štětec zahnutý zhruba v úhlu 45°. Používá se například při lakování topných těles či malování stěn za nimi. Běžná tloušťka svazku žíní je 8 mm, šířka pak 25, 40, 50, 65 nebo 75 mm.
Příprava nových štětců
Vyprání - Štětce a štětky nejdříve důkladně propereme v teplé mýdlové vodě tak, aby se uvolnila slabě fixovaná vlákna. Po vyprání je zavěsíme vlákny dolů a necháme proschnout.
Podvázání kulatého štětce - Délka volných štětin nemá být větší než 3 až 4 cm. Proto ji upravujeme podvázáním: Štětec mírně navlhčíme vodou a mezi dlaněmi obou rukou jím otáčíme, aby se štětiny srovnaly. Na podvázání použijeme pevný tenký motouz, který nepouští vlákna. Z motouzu vytvoříme přes štětiny smyčku. Palcem levé ruky ji přidržujeme a pravou rukou omotáváme motouz kolem štětin. Závity klademe těsně vedle sebe a pevně je utahujeme. Po zkrácení štětin na žádoucí míru motouz odstřihneme a necháme asi 50 cm dlouhý volný konec. Ten protáhneme smyčkou, kterou jsme podvazování začali a tahem za začátek motouzu smyčku utáhneme pod vázání. Oba konce spojíme, stočíme je v délce obruby a svážeme. Pak otočíme motouz kolem žlábku mezi kovovou obrubou a držadlem, každý konec jiným směrem. Na protější straně – proti prvnímu vázání – konce spojíme uzlíkem a delší konec prostrčíme pod vrchní dva závity. Oba konce opět svážeme u žlábku a na protější straně zavážeme na uzlík. Volné konce motouzu odstřihneme.
Obroušení štětce - Podvázaný štětec musíme obrousit. Použijeme skelný papír č. 60. Štětcem neotáčíme, protože potřebujeme dosáhnout klínového tvaru. Obrušujeme delšími rovnými tahy.
Rukojeť - Tvar rukojeti (vyrábějí se ze dřeva či plastických hmot) je u štětců stejně důležitý jako u jiných nástrojů. Většina výrobků odpovídá anatomii ruky, a to i levnější druhy. Než si nový štětec vyberete, uchopte ho do ruky stejným způsobem, jakým s ním budete pracovat – tak poznáte, zda vám bude vyhovovat.
Přerušení práce a údržba
Přerušení práce nemusí být důvodem k horečnatému čištění štětce. Stačí jej důkladně vytřít a pak (pokud možno vzduchotěsně) uložit například do alobalu či podobné fólie. Oblíbeným způsobem je zavěšení štětce do sklenice vody. Ve šroubovacím víčku se udělá otvor, kterým se zevnitř prostrčí rukojeť. V potřebné výšce ji zajistíme (gumičkou, kolíčkem na prádlo). Štětec vložíme do vody a sklenici uzavřeme. Před další prací je nutné štětec dobře protřepat a vytřít. Nejjednodušší údržbu štětců mají ti, kteří používají vodou ředitelné (disperzní) barvy. Stačí štětec důkladně vyprat ve vlažné vodě. Jinak platí, že nejdříve štětec pořádně vytřeme na novinovém papíru. Pak jej pečlivě vypereme v ředidle vhodném pro nátěrovou hmotu, s níž jsme pracovali, vymneme ho v hadru a znovu vypereme v čistém ředidle. Po částečném uschnutí štětec vypereme ve vlažné vodě se saponátem (až se vytvoří hustá pěna). Propláchneme ve vlažné vodě a necháme uschnout. Takto se nedají uchovávat štětce při nátěrech dvousložkovými nátěrovými hmotami, např. epoxidovými, neboť vytvrzování nátěrů probíhá i bez přístupu vzdušného kyslíku. Při práci s těmito typy nátěrových hmot je nutné ihned po skončení eventuálně i v průběhu práce (pokud natírání trvá delší dobu) štětec vyprat v předepsaném ředidle, jinak se znehodnotí (ztvrdne).
Na trhu jsou běžně dostupné i speciální čisticí prostředky na štětce. Ani ty však nepomohou uvést zpět do života zatvrdlé štětce, kterým jsme nevěnovali dostatečnou péči.
Dobře vyprané štětce se ukládají zavěšené. Při sušení je třeba je pověsit tak, aby se štětiny nedotýkaly podložky, aby nedocházelo k deformaci štětin. Štětce ukládáme v místě, kde není vlhko a nepráší se.